Venku je 28 °C, slunce žhne jak kamna v pekle a náš ctihodnej barák se pomalu transformuje v babylonskej vršek komunální džungle. Doslova i přeneseně, krucinál!
Pan Jaroslav si na balkoně pěstuje rajčata. To by ještě šlo. Ale teprve teď objevil svý opravdový povolání – je z něj balkónovej farmář biblickejch rozměrů! Má tam dvě kukuřice (vyšší než on sám) bazalku co voní na celej dům, jednu opunciovou větev (prý pro autentičnost pouště) a – přísahám na máminu knedlu – papoušáka, co řve "DOPRČIC, KVÍDO!" každý večer v šest třicet!
My mu na to odpovídáme potleskem jako v opeře. Včera jsme přidali i "BRAVO!" Kvído se rozčílil a začal pískat Bee Gees. Soused je na něj hrdej jak kořalka.
Ve vchodě někdo zapomněl meloun. Už čtvrtej den! Nikdo se ho neodváží zvednout, protože – co když je to past? Co když je tam bomba? Co když je to performance art?
Paní Božka ho včera fotila na Instagram s hashtagem #MelounGate. Dneska ráno ho někdo zbožně přikryl letákem "Nevyhazujte staré spotřebiče!" a položil vedle něj svíčku. Meloun se oficiálně stal součástí našeho inventáře.
Paní Zdena si na pavlač pověsila mokré plavky. Nebyla se koupat. Neviděl ji nikdo ani poblíž bazénu, rybníka, nebo aspoň kýble s vodou.
Možná je to protest. Možná happening. Možná avantgardní klimatické umění s názvem "Touha po moři v betonové pasti". Každopádně tam visí třetí den, Zdena je opakovaně vlhčí kapesním rozprašovačem vody a každý, kdo jde kolem, se zamyslí nad smyslem života.
A tady přichází to nejděsivější: někdo z horního patra stále topí! Ve VEDRU! DŮM VONÍ JAKO SAUNA smíchaná s Pina Coladou, čerstvě položeným linoleem, výparem ze špatně zavřeného kečupu a něčím, co by mohlo být mrtvou myší. Nebo živou. Nevíme a nechceme vědět.
Házíme papírové vlaječky pod jeho dveře s nápisem "VYPNI TO, ty Joudo!" Nic. Buď je to sociopat, nebo má tepelnej úpal a nerozpozná rozdíl mezi lednem a srpnem.
Soused z druhého začal grilovat na balkoně. Měli jsme mu to zakázat, ale voní to tak NEBEZPEČNĚ DOBŘE, že jsme se rozhodli ho adoptovat.
Čtvrté patro k němu nosí talíře a výmluvně tvrdí, že "chce jen zalejt rajče". Páté patro přineslo pivo. Šesté donеslо zmrzlinu na desert. Nejsme už barák. Jsme BBQ sekta s vlastní hierarchií a rituálama.
Paní Krejčová z přízemí včera přinesla svoje domácí tlačenky. Všichni jsme ji oficielně povýšili na kněžku grilu.
Někdo ve sklepě instaloval větrák na prodlužku a nabízí "chladný pobyt za 20 Kč na hodinu". Má tam dokonce plastovou židli z Tesca a citronovou vodu v PET lahvi.
Sklep teď oficiálně porazil náš výtah, co se zasekl při 34 °C a už pár hodin drží v pasti paní Libuši s rohlíkama. Občas zaklepe, občas se ozve "ještě žiju!" Nosíme jí vodu přes štěrbinu a povzbuzujeme ji. Je to náš maskot přežití.
Na nástěnce visí čerstvej vzkaz psanej zoufalou rukou:
"Hledám ztracený stín. Vypařil se mi někdy mezi pondělním vstáváním a středeční sprchou. Naposledy viděn u vchodu, jak se plížil směrem k severu. Odměna: pronájem půlky mrazáku (dva se vejdeme) a ledovej čaj s mátou. Kontakt: paní Horáčková, 3. patro, dveře napravo od květináče s fikusem."
Zatím ho nikdo neviděl. Ale všichni ho hledáme.
A co vy, věrní čtenáři a spolusousedé? Taky se tajně ochlazujete v mrazáku v Bille? Stojíte tam a děláte, že vybíráte zmrzlinu, ale ve skutečnosti jen čekáte, až vám krev zase začne kolovat normálně?
Máte někoho, kdo vám ze soucitu přinese nanuka, nebo to letos zas přežijeme jen díky větráku z Tesca za 299,- a zvonkohře z balkónovejch kvítek, co zní jak symfonie klimatický krize?
Přiznejte se. Sdílejte svoje strategie přežití. A hlavně – nepřehřejte se dřív než výbor SVJ, kterej se sejde v září, až si bude moct někdo vzpomenout, jak se zapíná klimatizace v klubovně.
Zatím držíme společně. V tomhle pekle. S tímhle prokletým melounem. A s Kvídem, kterej se naučil pískat "Highway to Hell". Asi jak slyšel AC⚡DC v tom pařáku minulý týden.
Sláva a čest všem přeživším léta 2025!