Počet členů ve společenství

Co dělat, pokud je ve stanovách určeno, že výbor je tříčlenný a některý ze členů ve výboru skončí?

S počtem členů souvisí i další téma, na které se nás členové a předsedové SVJ opakovaně ptají. Jde o to, co dělat, pokud mají ve stanovách například určeno, že výbor je tříčlenný a některý ze členů ve výboru skončí. Může nadále fungovat výbor ve dvou členech? NOZ předpokládá ve svém § 156 a následujících existenci jak kolektivních, tak individuálních statutárních orgánů. V případě kolektivních orgánů zákon jsou tyto usnášeníschopné za přítomnosti více, jak jedné poloviny svých členů. V případě tříčlenného výboru tedy stačí, když na zasedání výboru přijdou dva jeho členové. Pokud oba hlasují pro, mohou přijmout jakékoliv usnesení. Zákon naopak nikde nespecifikuje, že by se výbor stal neusnášeníschopným, pokud by do něj nebyl zvolen takový počet členů, jako je požadován stanovami, případně pokud by počet jeho členů z nějakého důvodu poklesl pod stanovami vyžadovaný počet. Nadto zákon umožňuje takzvanou kooptaci, tedy možnost, aby zbylí členové výboru, pokud počet členů výboru nepoklesl pod polovinu, zvolili chybějícího člena sami. Zde je třeba upozornit na to, že kooptace je zákonem brána jako právo společenství, nikoliv povinnost. Při poklesu pod stanovami požadovaný počet členů si tedy členové výboru mohou, a nikoliv musí dovolit zbývajícího člena. Z výše uvedeného lze tedy dovodit, že výbor může i nadále fungovat přesto, že počet jeho členů klesl pod počet požadovaný stanovami, ovšem jen pokud zůstane počet členů nadpoloviční. Další podstatnou náležitostí je počet členů daného orgánu. V době hned po přijetí nového občanského zákoníku převažoval názor, že počet členů je třeba určit naprosto přesně, tedy jednou číslovkou. Tedy například: Kontrolní komise má tři členy. Naopak se mělo za nepřípustné, aby byl počet členů určen neurčitě, například: Kontrolní komise je nejméně tříčlenná. Případně Kontrolní komise má tři až pět členů. S postupem času se názor na určení počtu členů orgánu poměrně rozvolnil a dnes se má za to, že přípustná jsou i tato určení, tedy že ve stanovách je možné říci, že daný orgán má NEJMÉNĚ X členů. Je to poměrně praktické ulehčení, jelikož často se stává, že některý ze členů orgánu v průběhu času odstoupí, nebo se přestěhuje. Pokud tedy u orgánu, který má být nejméně tříčlenný takto odstoupí jeden z pěti členů, nic se neděje.

U kontrolní komise je dále třeba pamatovat na ustanovení nového občanského zákoníku, které říká, že pokud stanovy zřídí kolektivní kontrolní orgán, musí být tento nejméně tříčlenný. Nelze tedy zřídit dvoučlennou kontrolní komisi. Ovšem, trochu nelogicky, lze zřídit jednočlenný kontrolní orgán, tedy revizora či kontrolora, jak tento orgán mnoho SVJ nazývá.

Volba členů, hlasuje se o každém zvlášť?


Pokud pak jde o otázku, zda se §1214 vztahuje pouze na rozhodování per rollam, nebo na všechna rozhodnutí shromáždění, pak jsme toho názoru, že ona dvě zákonem požadovaná kvora se týkají natolik zásadních věcí a bylo by tedy nelogické, aby zákonodárce vyžadoval jejich naplnění pouze v případě rozhodnutí per rollam. Systematické umístění pod rozhodování per rollam je tedy dle našeho názoru daleko spíše chybou než úmyslem zákonodárce.