Definice součásti jednotky dle občanského zákoníku
Občanský zákoník obecně definuje součást věci v ustanovení § 505 jako „vše, co k věci podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí.“ Jedná se tedy o poměrně širokou definici, která však obsahuje poměrně striktní kritéria pro určení toho, co součást věci představuje. Součást věci je tak vymezena třemi kritérii, jež musí být dána současně, abychom mohli hovořit o součásti. Za prvé součást věci je něco, co podle své povahy logicky k věci náleží. Za druhé součást je s hlavní věcí neoddělitelně spojena. Za třetí, pokud bychom tuto součást oddělili od věci hlavní, nebylo by možné dále věc hlavní používat obvyklým způsobem a došlo by k jejímu znehodnocení.
S ohledem na shora uvedenou definici pak lze zkonstatovat, že v případě jednotky tvoří její součást vše, co je do ní pevně zabudováno. Zejména se tedy jedná o vnitřní rozvody, lokální kotle ústředního topení a teplé užitkové vody, WAW, vstupní dveře apod. Za součást jednotky je považováno i rovněž např. WC mimo jednotku (např.na chodbě). Pokud si totiž výše popsaná tři kritéria vztáhneme například k vnitřním rozvodům elektřiny, pak není pochyb o tom, že v současné době vnitřní rozvody elektřiny jsou logickou součástí jednotky a každá jednotka je musí mít a dále, že jsou neoddělitelně s jednotkou spjaty a pokud bychom je přeci jen z jednotky odstranili, nesporně by došlo k jejímu znehodnocení a již by ji nešlo obvyklým způsobem užívat.
Za součást jednotky však na druhou stranu nelze považovat např. komoru nebo sklep nacházející se mimo byt (např. v suterénu), neboť jejich oddělením by k znehodnocení bytu nedošlo a byt by bylo možné používat i nadále obvyklým způsobem. Často se však setkáváme s tím, že samostatný sklep v suterénu je sám o sobě samostatnou jednotkou nezávislou na jednotce bytové. Sklep může být samostatnou jednotkou jenom pokud je ovšem zděný, neboť jednotka se vyznačuje tím, že má stěny, strop a podlahu a je tedy uzavřená.
Součást věci se také na rozdíl od příslušenství věci vyznačuje tím, že nepředstavuje samostatný objekt práva, není tedy samostatnou věcí. Pokud něco není věcí, pak není možné toto samostatně převádět. Jinými slovy tedy nelze převést vlastnické právo k vnitřním rozvodům a nelze je tedy nikdy samostatně prodat. Pouze pokud se převádí vlastnické právo k celé nedělitelné věci (tj. k domu, k jednotce), pak nový nabyvatel se stane vlastníkem i této součásti jednotky a bude ji moct s jednotkou užívat. To tedy znamená, že pouze při prodeji domu přejde na nabyvatele i vlastnické právo k vnitřním rozvodům. Za tímto účelem je pak nezbytné ve smlouvě jednoznačně odlišit, co tvoří jednotku (její součást) a co již představuje její příslušenství.