Uznání dluhu

Kroky k uznání dluhu

Ze všeho nejdříve je vhodné učinit kroky k uznání dluhu, jímž se nájemcův dluh utvrdí a posílí se tím pozice věřitele v případném soudním sporu. Podle ust. § 2053 OZ totiž uzná-li někdo svůj dluh do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Dále z ust. § 2054 OZ vyplývá, že plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu.

Tady je možné využít dvojkolejnosti úpravy co se týče, způsobů uznání. Uznání dluhu je totiž možné učinit buď výslovně, kdy je nutné dodržet požadavek na písemnou formu, nebo konkludentně, to znamená, že postačuje, aby se dlužník choval, jako když dluh uznává a např. tedy na svůj dluh aspoň částečně plnil – tj. zaplatil aspoň něco. Pokud totiž zaplatí zčásti, pak v případném soudním řízení bude mít soud za to, že uznal celou dlužnou částku co do její výše a do důvodu, i když z dluhu zaplatil jen malý zlomek.

Jinými slovy, určitě není na škodu vybídnout dlužícího vlastníka k podepsání listiny s uznáním dluhu nebo jej vybídnout k placení dluhu po částech, byť by měly být sebemenší. Určitě je zapotřebí v listině nezapomenout na jasnou specifikaci dluhu, a to jak do důvodu, tak do výše. Důvodem se rozumí důvod vzniku dluhu – tj. proč důvod vznikl a z čeho žalobce odvozuje, že má právo na zaplacení dané částky. Takovým důvodem je nejčastěji nesplnění zákonné povinnosti hradit příspěvky na správu domu a pozemku a zálohy na plnění s uvedením konkrétního období, za které povinnost uhradit nebyla splněna.

Takové uznání dluhu má pro věřitele mnohé výhody – tou úplně základní je přesunutí důkazního břemene na dlužníka v rámci soudního řízení. To jinými slovy znamená, že dlužník již nemůže jen zpochybňovat vznik a existenci dluhu (tj. u soudu se pasivně bránit a říkat, že je na SVJ dokázat dluh, jeho výši a dále dokázat, že byl dlužník prokazatelně seznámen s předpisem a prokázat zákonné přijetí takového předpisu), ale naopak bude muset takovou skutečnost sám dokazovat (tj. aktivně dokazovat, že nic nedluží). Pronajímatel se tak dostane v případě soudního sporu do pasivní, a tedy výhodnější role, a bude pro něj snadnější dlužnou částku vymoci.

Další výhodou uznání dluhu je také výrazné oddálení okamžiku promlčení tohoto dluhu o několik let. Podle ust. § 629 OZ trvá promlčecí lhůta tři roky a počíná běžet okamžikem, kdy se dluh stal splatným. Ovšem pokud má SVJ k dispozici uznání dluhu, tak se tří letá promlčecí lhůta neuplatní. Podle ust. § 639 OZ totiž uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.