Zaměňování dluhu za nedoplatky z vyúčtování s nedoplatky na zálohách
Dalším problémem, který je často matoucí pro samotný soud při provádění důkazů, je předkládání tzv. průběžného vyúčtování záloh v daném roce, tj. vyúčtování provedené během kalendářního roku, ze kterého je po jednotlivých měsících patrné, jaký byl předpis a kolik bylo uhrazeno na každý měsíc. Na takových průběžných vyúčtováních záloh se totiž často objevuje řádek „nultý měsíc“, ve kterém je uveden dluh z předešlých let. Tedy již na začátku kalendářního roku je na průběžném vyúčtování uveden dluh sečtený z minulých let (tj. neuhrazená řádná vyúčtování za předešlé roky). Takto koncipované průběžné vyúčtování záloh sice není v rozporu s právními předpisy, nicméně je pro účastníky řízení i samotný soud často matoucí a zkreslující. Žádný „měsíc nula“ v zálohách totiž neexistuje a nelze do průběžného vyúčtování záloh pro daný rok míchat jakákoli splatná řádná vyúčtování z minulých let. Je-li tedy potřeba žalovat nedoplatky na zálohách vzniklé v právě probíhajícím roce, tak je soudu potřeba předložit přehled záloh pro daný rok, který začíná měsícem lednem a není do takového přehledu nijak zahrnut dluh z vyúčtování minulých let (tj. není žádný měsíc nula).
Pokud tedy například vlastník dluží za řádné vyúčtování z roku 2017, které bylo splatné v průběhu roku 2018, a dále v roce 2018 dluží zálohy za leden a únor, tak je vhodné předložit soudu jednak vyúčtování za rok 2017 s celkovým dluhem za rok 2017 a dále průběžné vyúčtování záloh v roce 2018, kde budou uvedeny cifry pouze týkající se těchto měsíců a nebude tam žádný měsíc nula vztahující se k roku 2017.