Nesprávný postup v rozporu s ustanoveními
Při vymáhání pohledávek soudní cestou se lze často setkat s tím, že klient sice správně určí výši dluhu (na jistině), která se má zažalovat, ale nesprávně označí konkrétní měsíce, za které dlužník dluží. Tento problém totiž vzniká vždy v situaci, kdy dlužník hradí nepravidelně, například vynechá několik měsíců a pak opět něco uhradí, nebo v situaci, kdy hradí částku neodpovídající předepsané měsíční platbě.
Účetní spravující záležitosti SVJ totiž zpravidla zaúčtují přijatou platbu automaticky na měsíc, ve kterém byla přijata. Takový postup je však často nesprávný a je v rozporu s ustanoveními zákona. Takové zaúčtování přijaté platby má následně i vliv na nesprávný výpočet sankcí, které jsou počítány za špatné období. V těchto případech je často potřeba před podáním žaloby provést opravy účetnictví a vyjasnit si s klientem, jaký je tedy tzv. právní důvod žaloby (tj. za jaký měsíc se má žalovat na zaplacení). V daném případě se aplikují ustanovení §§ 1932, 1933 OZ, která upravují, jak správně postupovat při započítávání plateb.
Zákon zde předepisuje, že nejprve je potřeba zkoumat, zda dlužník sám při placení neurčil, na který dluh platí (běžně například tím, že zadá variabilní symbol příslušného měsíce; do zprávy pro příjemce uvede měsíc, za který platí; konkludentně – zaplatí přesnou částku v přesném datu splatnosti). Pokud dlužník nespecifikoval, na který dluh platí, pak je třeba se zabývat tím, zda věřitel (SVJ) vyzval dříve dlužníka k plnění nějakého konkrétního dluhu.
Pokud však věřitel dlužníka nevyzval a není tedy z chování ani jedné ze stran zřejmé, na který dlužný měsíc je platba hrazena, nebo věřitel vyzval k plnění více dluhů, bude se platba započítávat nejdříve na příslušenství (tj. sankční poplatky) a až následně na jistinu (tj. na dluh ve výši odpovídající předepsané platbě). Postupovat se bude postupně od příslušenství a jistiny, které jsou nejstarší (jinými slovy nejdříve splatné měsíce), až se dojde k těm nejmladším. To tedy znamená, že pokud dlužník dluží za měsíc leden a únor a zaplatí až v březnu, pak platbu přijatou v březnu je nutno započítat nejprve na lednové příslušenství, následně na lednovou jistinu, pak teprve na únorové příslušenství a následně na únorovou jistinu. Často se však stává, že přijatá nízká platba sotva pokryje lednové sankce. Každopádně z uvedeného se podává, že platbu přijatou v březnu nelze bez dalšího zkoumání automaticky započítat na březen. Výsledkem takového započítávání plateb pak je, že jakkoli SVJ přijalo platbu v březnu, tak tato měla být správně použita na úhradu lednového dluhu a žaloba pak musí znít na zaplacení dluhu za měsíc únor a březen (a nikoli za leden a únor s tím, že březen je uhrazen). S tím následně souvisí i otázka vyčíslení sankčních poplatků, které mají být namísto vyčíslení za leden a únor správně vyčísleny za únor a březen.